30. 4. 2016 SKLÍPEK POD ŠIRÝM NEBEM

Mraky se rozběhly do všech stran a nechaly nám volnou cestu široširým azurem. Nastalo poslední dubnové ráno a my se vydali společně a pospolitě jižním směrem. Po chladných a zasmušilých dnech nám zářící slunce nadělilo pohody a radosti do sytosti. Vinice již z dálky vybízely ke kvapnému kroku a strmý kopec se stal s vidinou tekuté révy rovinou v našich zemích nevídanou. U kapličky jsme stanuli vítězně v čase rekordním a natahovali ruce po pohárcích jako po živé vodě. Šli jsme doprava i doleva, tam i zpět a záda Romana Komarova byla naší modlou i příslibem blaženého pocitu po každém doušku, který nám ve vinicích dopřával. Jas v našich očích sílil. I přesunuli jsme se houpavě pod kopec, každý si střežil svůj pohárek a bez váhání, téměř po čichu a bez pochyb vpluli jsme do podzemí vinařství. Po několika desítkách přesného naplňování i vyprazdňování sklenek, po/slušně jsme se rozloučili a odebrali se rozhoupat své křivky a dostát tak slibu aktivního pobytu v jižních svazích. Půlnoc byla hluboká a protkaná září hvězd. Vzduch voněl kouřem a čarodějnic již nebylo. A tak jsme hlubokomyslně zapili čtvrtý měsíc roku 2016 a přislíbili si opakování opět do roka a do dne. Na vaše zdraví a díky, že jste i toto dobrodružství neváhali zažít s námi! Váš bar

kyticka

Aktuálně