JOSIPO, MILUJI TĚ (D. JADRANKA C. ŠIFTAR), CHORVATSKO

Josipa byla od svých čtyř do dvanácti let pohlavně zneužívaná. Teď je z ní dospívající dívka, kterou si vybrali
mladí dokumentaristé včetně Senada jako hlavní protagonistku jejich filmu. Senad se k Josipě během natáčení
dostává blíže a překonává hranice, které jsou mezi snímajícím a snímaným běžné. Sám se stává objektem svého
dokumentu, když se do Josipy zamiluje. Film je intimní portrét velmi netradiční lásky plné zásadních otázek
a polovičatých odpovědí. Neptá se pouze Senad, ale i Josipa, která je chvíli rozverná jako malé děvče,
kdežto v další scéně ji vidíme předávkovanou uklidňujícími léky. Lehkost jejich bytí je někdy málo uvěřitelná,
zváště, když dojde na téma dětství Josipy a jejího vztahu k rodině i k životu obecně. „Proč žiješ?,“ ptá se Senad. „Žít se musí, nejde nežít,“ říká Josipa a vážný výraz střídá podezřele bezstarostný úsměv.